Přivolání
Všichni se určitě shodneme na tom, že přivolání psa je nejdůležitější, avšak bohužel i ten nejtěžší cvik. (Nemluvím samozřejmě o vrcholové kynologii, jejíž některé cviky jsou na úplně jiné úrovni. Avšak ty v žádném případě nemohou být zárukou spolehlivosti psa při běžné procházce mimo cvičák.) Správná reakce vašeho psa na přivolání vám oběma zpříjemní každodenní procházky a psovi třeba i zachrání život...
Bohužel neexistuje žádný recept s přesným popisem toho, co, kdy a jak dělat, aby váš pes vždy stoprocentně přiběhl. Přestože vynalézavosti se v tomto případě meze nekladou, je mnohem jednodušší ušetřit si práci dodržováním obecných zásad, které, při vaší trpělivosti, ony růže jistě přinesou.
Zásada č.1: ŽÁDNÉ TRESTY, když pes přijde
Lidem, kteří ztrestají psa poté, co se k nim vrátí (nehraje roli, jak dlouho byl pes pryč), bych nesvěřila ani pejska na baterky. Ano, v každém z nás to bublá, když nám pes na několik minut zmizí za obzorem, ale my se ovládnout musíme. Vžijte se do situace psa, kterého po navrácení k páníčkovi nečeká nic dobrého: bude se vám pak chtít přijít příště? Budete stát o někoho, kdo vám akorát tak vynadá a přikšíruje vás na metr dlouhé vodítko?
Zásada č.2: Pozitivní přístup, motivace psa
Naším úkolem je v pejskovi vzbudit ZÁJEM. Zamyslete se - čím? Má rád míček? Zavolejte ho tedy a pohrajte si s ním, až přijde. Je to jedlík? Mějte pro něj v kapse připravenou nějakou dobrotu! Při nácviku přivolání ho odměňte pokaždé, co přijde, ať pejsek ví, že vždy něco dostane.
Uvědomte si jednu věc - není to ve slovech, ale v INTONACI!!!!. Reakce psa na "normální" povel "Ke mně!" nebude stejná jako když ten samý povel radostně zaspíváte o oktávu výše a ještě přidáte vysokým hláskem jméno pejska. Pořád nechce přijít? Utíkejte dozadu, radostně volejte, tleskejte, pískejte, pištěte, lehněte si na zem, válejte sudy... vaším jediným úkolem je psa zaujmout a tím ho v podstatě donutit, aby se přišel přesvědčit, o co přichází. Přibíhá? Výborně! Pořád před ním ustupujte, zpívejte, jak je hóóóódný že jde "Ke mně!" a připravte si pamlskek...
Zásada č.3: Důslednost (vždy a všude!)
Když jednou vyslovíte povel, pes ho za každou cenu musí splnit. I kdyby to mělo trvat několik minut. Trvejte na svém. Jen tak se pes naučí, že povely jsou od toho, aby se plnily, a že jim stejně neunikne. Když váš nácvik jeden den probíhá předpisově, avšak druhý den nemáte náladu být příliš důslední a spíše si řeknete "ááále, jen ať si ještě chvíli běhá", ztrácí výcvik efekt. Pes je potvora a dobře si zapamatuje, že je to vlastně dobrovolné...
(Důslednost platí pro všechny povely. Nechce si váš pes na povel lehnout? A nebude to tím, že na tom někdy netrváte?)
Zásada č.4: Volnost
Psovi nesmí být volnost vzácností. Vyvarujte se uvazování na vodítko pokaždé, co ho přivoláte. Naopak - přivolávejte častěji, psa móóc pochvalte a opět pusťte. Pes si nesmí v hlavě spojit, že "Ke mně!"=konec volného pobíhání. To byste se ho hned tak nedočkali.
Zásada č.5: Trest možný (ne velký), ale kdy?
Obecně platí: trest buď PŘED nežádoucí činností nebo PŘI ní. Ale nikdy NE PO ní! Občas by si pejsek zasloužil dostat pořádně za uši. Když nepřichází, můžete si pro něj dojít a "vytahat" ho (za kůži na zátylku), ale tady opravdu opatrně! Pes se totiž rychle naučí, že když nepřijde na první zavolání, půjdete k němu a on dostane co proto, a tak před vámi začne utíkat – špatně!! Tento způsob účinný, když vás pes nevnímá, někde hrabe… Ale jakmile vás zpozoruje a vydá se vám naproti, na vyhubování rychle zapoměňte – viz. zásada č.1!!!!
Mně se tato metoda osvědčila v době, kdy se můj pes s oblibou „seštěkával“ se psy za plotem. Na povel „Ke mně!“ pochopitelně nereagoval, ale nebylo těžké rychle mu vysvětlit, že poslouchat se musí. Dnes už ho tato činnost neláká, ale když si chce přeci jen s někým „pokecat“, nechá se hned odvolat. Říkáte, že je těžké načapat psa “při činu“? Vyhledávejte takové situace, psovi pořiďte dlouhé vodítko, tzv. stopovací šňůru, za které ho budete moci chytit a cuknout s ním, když neuposlechne.
Zásada č.6: Způsob přivolávání psa
Když budete vědět, jak nejlépe na psa volat, naučíte ho přicházet spolehlivěji. Jde o to, že na psa nevoláme zbytečně – stačí pouze jeden povel. Pes samozřejmě moc dobře ví, co ten povel znamená (pokud ještě není úplným psím miminkem), a moc dobře vás i slyší! Takže problém bude v tom, že se mu přijít nechce. Tím ošemetným „Ke mně!“ tedy neplýtváme. Pokud pes nepřijde na první zavolání, snažíme se nejprve upoutat pozornost radostním voláním jeho jména spojeným s metodami v zásadě č.2, a když už to vypadá, že se k nám rozeběhne (když už k nám přibíhá), vyslovíme teprve povel, který si pes zároveň utužuje tím, že už na něj přibíhá. No a chválíme, chválíme a chválíme (tááák je hodný ke mně!)
Zásada č.7: Prostředí
Pokud si reakcí psa nejste jisti, začněte na méně rušných místech, postupně přecházejte mezi lidi a psy.
zdroj: www.hafbezobav.cz